Split je moderním městem se sportovní duší, které překypuje živelnou náturou svých obyvatel. Těch tu žije téměř dvě stě tisíc, a tak je těžké si představit, jak to asi vypadalo před staletími na místech, která dnes křižují rušné ulice. Oblast byla osídlena už na počátku letopočtu, ale nebýt výstavby monumentálního paláce pro císaře Diokleciána, možná by tu dnes nebyl živelný Split, ale úplně něco jiného.
S kořeny hluboko ve starověku
Oblast rozkládající se na pobřeží Jaderského moře v okolí dnešního Splitu vzkvétala již v období antiky. Datovat úplně první osídlení lidmi není lehké. Z početných archeologických nálezů je ale jisté, že již v období na počátku našeho letopočtu oblast na pobřeží prosperovala. Dokládají to pozůstatky dnes již zaniklého města Salona, které se nachází severovýchodně od centra Splitu, i nálezy z jeho okolí.
Co dal císař Diokleciános Splitu
Diokleciános se narodil kolem roku 244 n. l. do nevýznamné rodiny v římské provincii spravované právě ze Salony. Prosadil se v bojích proti nepřátelům Říma a dobojoval to až k císařskému titulu. Do Dalmácie se po završení své vojenské a politické kariéry vrátil, aby zde strávil poslední roky života v nově zbudovaném dechberoucím paláci obehnaném mohutnými pravoúhle rozmístěnými zdmi.
Sídlo kombinující rezidenci s římským vojenským táborem mělo své potřeby. Jejich naplnění k němu přivedlo obyvatele ze vzdálenějších oblastí říše. Příchozí si zde začali budovat příbytky a Diokleciánův palác se tak stal centrem nově vznikajícího města, které jej během staletí obrostlo. V roce 1979 byl palác zapsán na seznam světového dědictví UNESCO a dnes je neokoukatelnou pamětihodností, kterou ročně navštíví mnoho cestovatelů toužících obdivovat talent nejen antických stavitelů.
Cestování do antiky
Město má důvod být na antickou památku ve svém jádru hrdé. Patří mezi nejzachovalejší římské stavby své doby a v jejích zdech stále tepe život. K Paláci se můžete vydat od přístaviště s bíle dlážděnou promenádou na jihu nebo zvolit po vzoru Diokleciána cestu skrze severní bránu.
Cesta od přístavu nabízí možnost shlédnout model paláce umístěný na východním okraji palmami lemované promenády. Z ní vedou úzké uličky do jádra starého města zbudovaného ze světlého kamene. V kamenných domcích se ukrývají bohatě zásobené obchody se suvenýry, módou a cukrovinkami. Nechybí ani stánky s občerstvením, kavárny a restaurace. Fanoušci seriálu Hra o trůny si mohou zpestřit den návštěvou muzea Game of Throns museum Split ještě předtím, než vstoupí do Diokleciánova paláce, v jehož útrobách se natáčelo hned několik scén. Ve sklepních prostorách můžete například rozpoznat trůnní sál, ve kterém Daenarys cvičila draky.
Ve stopách císaře Diokleciána
Císař Diokleciánus poprvé vstoupil do svého paláce 1. června roku 305 n. l. severní branou pojmenovanou Zlatá. Tato brána byla bohatě zdobena a něco ze své někdejší obdivuhodnosti si podržela napříč zubu času dosud. V jejích dnes prázdných výklencích byly umístěny sochy. Jedna z nich zpodobňovala samotného Diokleciána. Dnes návštěvníkům nezbývá než se spokojit s oblouky a zdobnými konzolami nebo zapojit fantazii a zbytek scény si domyslet.
Naproti Zlaté bráně se nachází Strossmayerův park s kašnou pojmenovaný podle chorvatského biskupa, který propůjčil své jméno i jednomu pražskému náměstí. Mezi ním a zdí paláce se k nebi tyčí monumentální socha dalšího církevního hodnostáře, Řehoře z Ninu. Tento biskup žijící v 10. století se proslavil jako zastánce hlaholice a slovanského jazyka v církevní oblasti. Jeho nadživotní kopie vážící 13 tun se tyčí do výšky úctyhodných 8,5 metru u schodiště klesajícího ke Zlaté bráně Diokleciánova paláce.
Město za zdmi
Zlatou branou se vstupuje po Diokleciánově ulici do zákoutí starořímské památky, do jejíhož současného vzhledu se promítají události následující staletí. Její chloubou je katedrála svatého Domnia s několikaposchoďovou zvonicí. Původní chrám s šestibokým půdorysem byl zasvěcen římskému bohu Jupiterovi a byl vystavěn jako mauzoleum určené pro císaře. Dioklecián zde byl také po své smrti uložen ve zdobeném porfyrovém sargofágu, jak odpovídalo muži jeho postavení. V pozdějších letech byl římský chrám christianizován a zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. Jeho jmenovcem se stal svatý Domnius, který je patronem města Split.
Nejvíce fotografovanou částí paláce je peristyl, dlážděné prostranství v sousedství katedrály, ze kterého je možné si zvonici dobře prohlédnout. Zvonice byla zbudována později než chrám. Její výstavba probíhala od 13. do 16. století a v době dokončení patřila mezi nejhonosnější stavby své doby. Nese bohaté extravagantní zdobení s prvky gotiky i románského stylu.
Kam se ukrýt před horkem
Úkryt před horkým chorvatským sluncem nabízí suterén paláce, který je z historického pohledu mnohem cennější, než jak se na první pohled jeví. Prostranství kolem kamenných sloupů je z velké části zastavěno stolky a stojany prohýbajícími se pod tíhou šperků, šátků, obrazů, plastik a všeho možného, co by snad mohlo oslovit turisty z východu i západu. Ti vyhladovělí však zřejmě více ocení stín slunečníků restaurací roztroušených v nadzemních uličkách.
Posilující zastávka na oběd nebo kávu otevírá příležitost ochutnat nějakou z místních specialit a naplánovat návštěvu dalších městských zajímavostí. Z těch, které jsou paláci nejblíže, stojí za zmínku Trg Braće Radić, náměstíčko často také zmiňované jako Ovocné náměstí (Voćni trg). Je to pozoruhodné prostranství obklopené honosnými kamennými několikapatrovými domy i skromnějšími strohými patrovými domky mžourajícími do slunce zpoza dřevěných okenic. Lidskému hemžení zde přihlíží socha chorvatského spisovatele Marka Maruliće. Autora latinských textu, které na přelomu 15. a 16. století pronikly do zbytku Evropy.
